Velikonoce – vítání jara nebo stres z koledníků?

Pokud bych porovnala Velikonoce a Vánoce, tak Velikonoce by od Vánoc dostaly pořádně nafrak. Zřejmě jsou v tom úplně nevinně. Po dlouhé zimě je to nádherné přivítání jara. Začátek jara pro mě neznamená oficiální ohlášení prvního jarního dne nebo posun času o hodinu dopředu, ale právě příchod Velikonoc.

Je to čas, kdy konečně sundám vánoční výzdobu. Letos jsem tedy vedle adventního věnce položila mini pomlázku, ale po pár hodinách to i mně přišlo trochu divné. Nakoupila jsem si moje oblíbené tulipány, čokoládového beránka, vyštrachala jarní ubrousky a na stůl rozprostřela rozkošný ubrus plný vajíček, kuřátek a barviček… úplná pastva pro oči :)

A přesně tak to má být, to je na tom jaru tak kouzelné. Nástup barev po té jednotvárné zimě. Úžasné, jak všechny ty barvy dokáží člověku neuvěřitelně zvednou náladu. První sluneční paprsky vlijí do žil tolik energie a dávájí pomyslná křídla, že ani litr Redbullu to nemůže nikdy překonat.

Proč jsem neměla Velikonoce nikdy moc v lásce?

Ač mám Velikonoce spojené s příchodem jara, barvením vajíček, jezením uzeného s křenem a mazancem (roztodivně výborná kombinace), tak je mám bohužel spojené i se stresem vyhnaném na maximu. Mám totiž pocit, že někteří pánové, i dospívající chalani, špatně pochopili symboliku vyšupání pomlázkou. Místo decentního pohlazení zadečku při zvuku říkanek a přivolání krásy a svěžesti do dalšího roku, jsem často skončila plná modřin a něvěřícně zírala na mužské pohlaví, jak si za tuto úžasně odvedenou práci dává štamprličku.

Z tohoto důvodu pro mě příchod Velikonočního pondělí představoval zvýšené bušení srdce a celé dopoledne jsem strávila zamčená v pokoji. Tudíž Velikonoce, jako symbol ožírání a násilí, neuznávám. Věřím, že každý s nimi má spojené něco jiného a že i náboženské hledisko je pro spoustu lidí silným motivátorem pro udržování všemožných tradic.

Jaké tradice dodržuji vždy?

Ač s pomlázkou se ke mně nemůže nikdo přiblížit, tak jsou dvě tradice, které dodržuji vždy a všude.

Maminka mi kladla na srdce, že si na Velikonoce musím obléct něco nového na sebe, jinak mě pokaká beránek. A jelikož má maminka vždycky pravdu, tak tuto záminku pro jarní obnovu šatníku vítám za zvuku mých vnitřních fanfár.

Druhou a neméně duležitou a mou milovanou tradicí je koupě a snězení čokoládového biskupského beránka. Ale ne jen tak ledajaké! Mám na to své tajné fígle. Ale že jste to vy, tak vám je prozradím! Nejprve je potřeba beránkovi uříznout pravé ucho, potom levé, následuje nos, vršek hlavy, celý bok a prdelka. Prosim vás, nikdy nevynechejte prdelku! Potom pokračujte celou spodní částí beránka, tam taky bývá hodně čokolády. A nezapomeňte nechat ty bezčokoládové části ostatním, abyste je pořádně vytočili :)

A jaký je váš recept na pravou Velikonoční atmošku? Jaké tradice dodržujete a jak zvládáte pomlázku? Napište mi do komentářů :)