Poštovné zDARma: Knížka Dvanáct měsíců před a po >>>
A je to tu! Další rok (téměř) v nenávratnu. Konec roku bývá většinou ve znamení bilancování. Zastavte se na chvíli, odsuňte mísu s cukrovím, které už vám stejně určitě nechutná, vemte tužku a papír (ať to vidíte hezky černé na bílém nebo modré na bílém nebo červené na bílém. No prostě záleží na tom, jakou propisku máte) a sepište si, co se vám letošní...
Necinkala jsem klíči na náměstí, byli mi dva roky a stěží jsem chápala, co se děje. Ale jsem upřímně vděčná všem, co se toho (nejen) před 29 lety nebáli. Těm, jejichž touha po demokracii byla silnejší, než strach. Těm, jejichž odvaha a vnitřní síla převálcovala zlost, podlost a krutost.
Ve věku čerstvé puberťačky jsem byla rozhodlá, že až dospěju, ušetřím si peníze na plastiku. Plastiku nosu. Dnes ani nevím proč. Po více než třicetiletém společném soužití, jsem se svým ňufánkem celkem v pohodě. Matně tuším, že to bylo kvůli jeho kulatému tvaru a nozdrám, které by mohly šňupat i oblaka :)
Zklamání nás provází celý život. V různých podobách je to často i náš denní chléb. Unáší nás vlny života, které se pohupují nahoru a dolu… Užijeme si tu jízdu, nebo dostaneme mořskou nemoc, jakmile klesáme níž nebo nás zastihne průtrž mračen nepřipravené?
Strávila jsem velmi příjemný týden na řeckém ostrově Kos. Byl to již čtvrtý ostrov spadající pod Řecko, který jsem navštívila a okouzlil mě úplně nejvíc. Možná na mě dýchla atmosféra tohoto rodiště Hippokrata nebo to bylo tou uvolněností, která sálala přímo ze mě.
Pokud mě sledujete na instagramu (Klub_třicátnic), jistě víte, že #kazdydenjeduvodkradosti je můj nejpoužívanější hashtag. Zařadila jsem ho kvůli jedné prosté maličkosti a tou je, že si chci připomínat ty drobnosti, které dělají mé dny a život hezčím.
Minulý rok ve Vánočním videu jsem vám slibovala změny na Klubu třicátnic a ty změny nastávají oficiálně právě teď! I když jste si jich zřejmě mohly všimnout už dříve. Postupně jsem začala implementovat své nové nápady.
Jaro. To nejkrásnější období celého roku, které začíná jarní rovnodenností a končí letním slunovratem. Stromy pučí, ptáci zpívají, chlapům se začínají zapalovat „lejtka“, tráva se zelená, slunce se vesele pohupuje po obloze a dny se prodlužují.
Pokud bych porovnala Velikonoce a Vánoce, tak Velikonoce by od Vánoc dostaly pořádně nafrak. Zřejmě jsou v tom úplně nevinně. Po dlouhé zimě je to nádherné přivítání jara. Začátek jara pro mě neznamená oficiální ohlášení prvního jarního dne nebo posun času o hodinu dopředu, ale právě příchod Velikonoc.
Dnes vám povím takový jeden pohádkový příběh, který jsem se dlouho bránila někomu vyprávět nebo ho sdílet takhle veřejně. Ale došlo mi, že tato stránka je i o pomoci ostatním, o sdílení a o životě. A k životu patří pohádkové příběhy, k životu patří vzestupy i pády a bohužel i špatné konce. A já cítím, že teď je ten pravý čas tu moji třináctou komnatu...
