Povyprávím ti příběh, chceš?

O tom, jak se ze životem zklamané dvacítky stala třicítka, která si života užívá. Naplno.

Ne, že by byl můj život jen plný smíchu a radosti (i když většinou je). Slzy, chyby a prekérky v něm mají taky své místo. To jako každopádně. Ale zjistila jsem, že když si nasadím podpatky a úsměv od ucha k uchu, tak se ty klacky pod nohama překračují tak nějak lehčeji :)

Připrav si něco dobrého k jídlu a pití, začínáme..

Kdo jsem? Aneb vystupující postavy:

Ale těch rolí mám přece jenom víc - jsem ofouknutá dcera, starší ségra, inženýrka bez červeného diplomu, holka s ujetými nápady, nositelka oblých křivek, nadšená cestovatelka, vášnivá čtenářka, "nasávačka" nových informací, milovnice nevyžádaných rad, sváteční hysterka, drsná citlivka, dezorientovaná tulačka, "přitahovačka" trapných momentů, výherkyně imaginárních hádek a podporovatelka (nejen) třicetiletých žen...

To vše a mnohem víc, v jednom zářivém (ne)dokonalém balíčku, jsem já! Těší mě :)

Možná by se hodilo teď napsat, že jsem "obyčejná" holka, jako každá jiná. Ale to já neudělám, sorry jako. Necítím se totiž tak.  Momentík - ještě, než si začneš říkat, co jsem to za pindulínu s nosánkem nahoru, vysvětlím ti, proč slovo "obyčejná", nemám ve svém slovníku. Co se tobě pod tím slovem vybaví? Průměrná, všední, nic moc, jako každá druhá, nestojící za pozornost,...? Jo, tak přesně proto ho v přirovnání k našim ženským kvalitám absolutně neuznávám ;)

Žádná z nás NENÍ fádní. Každá jsme jiná a každá jsme jedinečná a je to tak cajk! (neboli v nejlepším pořádku :D ) Vždyť by to byla jinak nuda, ne?! Představ si, že by byl svět plný chlapů "podle pravítka". Do jakého z nich by ses zamilovala?! Do všech naráz?! No i ty jedna! :)

Ale teď zpátky k tomu příběhu, ať neztratíme nit...

Chci vykřičet do světa, že jsem v pohodě taková, jaká jsem! I přes všechny špatné dny, které stále přichází a které jsem kdy zažila a určitě ještě zažiju, se snažím brát život tak nějak s lehkostí... neboli ŽÍT svůj ŽIVOT - se vším co přináší i odnáší...

Ale necítila jsem to tak vždy. Velmi živě si pamatuji odbobí, které vznášení se na růžovém obláčku, ani zdaleka nepřipomínalo a o kterém se mi pořád nemluví snadno, takže ho trochu zlehčím, ano?

Vdávala jsem se mladá. Ovdověla jsem ne o moc starší. Taky si pod slovem "vdova" představíš 80letou babičku, která se svou životní láskou prožila krásných šest desítek let? A rozhodně ne mladou holku, která měla se svým vyvoleným ještě dlouhá léta před sebou? Jo, chápu.

Ani v nejhorším snu jsem nečekala, že budu už ve svých 27 letech vyplňovat do kolonky "rodinný stav" slovo vdova. A z toho snu se bohužel nešlo probudit. Můj manžel zemřel krátce po oslavení svých třicátých narozenin. Bylo to hrozně bolestivé, divné, smutné období, které mám i po těch letech pořád ještě trochu v mlze. Rozložilo mě to na kousky. A tenhle fatální okamžik ve mně strášáka z "osudných" třicátin pořádně zesílil.

Když se ale něco rozloží, je dobré to zase začít skládat dohromady...

Postupně jsem zjišťovala, že nemá cenu se zaseknout v minulosti, osočovat život a házet vinu na ostatní. Začala jsem se hrabat ze dna a řídit se tím, co jsme si s manželem na pokraji sil často říkali:

„člověk musí hrát s kartami, které mu byly rozdány”
a
„hlavní je se z toho neposrat”.

Původně prázdná slova se přeměnila v činy. Pomohla mi uvědomit si, že život se má žít, ne přežívat a že nikdo vlastně nevíme, jaký čas tu máme vyměřený, tak proč ho trávit trápením a žitím, které nás nebaví a nenaplňuje?

Pustila jsem se do práce sama na sobě. Pod pro okolí tvrdou slupkou se totiž nacházela (a stále nachází) citlivá duše, která má sice svá zranění, ale chce kvést, chce příjemně vonět, chce se otáčet za Sluncem a užívat si jeho hřejivé paprsky.

Začala jsem navštěvovat terapie, číst seberozvojové knihy a hlavně žít život. To je ten nejlepší učitel.

Netvrdím, že jsem pořád happy. To snad ani nejde a nevěřím těm, kteří si na to hrajou. Život je jako sinusoida - jednou jsi dole, jednou nahoře. Každá fáze má svoje a je dobrý se v tom bahýnku nerochnit moc dlouho. Jak na to? Humor, nadhled a sexy pohled :) 

Dobroš, teď pár kapitol přeskočíme (i když taky měly v mém příběhu významnou úlohu, tak třeba až jednou napíšu memoáry :)) a rovnou si nalistujeme stránku, která pojednává o vzniku Klubu třicátnic.

Zlomový okamžik se datuje ke konci roku 2016 - jestli se někdy rozhodnu pro tetování, na pravou půlku zadku přijde toto datum jako připomínka nové, skvělé, dobrodružné cesty a vzniku Klubu třicátnic.

Blížící se třicátiny mě totiž nenechávaly klidnou. S kamarádkami jsme na našich vínových dýcháncích neustále probíraly, co nám ten přelom z 20+ na 30+ způsobí. No na nic povzbudivého jsme nepřišly. Pozorovaly jsme naše první vrásky, šediny, i nespokojenost a unavenost; a měly za to, že „to jde s námi z kopce”.

A po jednom takovém dýchánku jsem si uvědomila, že když to takovým způsobem vnímáme my, že to bude řešit určitě i spousta dalších žen. Že asi nejsme jediné, které se bojí toho "zlomu" v jejich životech. Že nejsme jediné, které brečí, vyčítají si, že nic nezažily, nic nemají, práce je nebaví, rodinu nezaložily, nic po nich nezůstane... Prostě, že jim ujíždí vlak, který už nemají šanci nikdy dostihnout... 

Hledala jsem podporu a nakonec ji našla :)

Na férovku ti říkám, že jsem zažívala krizi přicházející třicítky. Hledala jsem nějakou podporu, gůglila jak divá, ale na internetu jsem na žádné povzbudivé články nenarazila. Nebylo nikde nic, co by mi pomohlo a kladlo na srdce, že se tento věk jeví jako zlomový, že je to fakt těžký, ale když to překonám, tak je to období naprosto báječný. Ani zmínka o tom, že dokážu cokoliv, když budu chtít. Žádná komunita, ze které bych cítila spojení, že nejsem jediná, která toto řeší.

A tak tramtadadáááá vznikl zcela spontánně Klub třicátnic. Stejnojmenný blog i facebookováinstagramová stránka, kde podporuji ženy v tom, aby byly samy sebou (bez ohledu na to, co to znamená :D). Neexistuje žádný jeden parametr "správnosti" - teda vlastně jo - a to, když jsi sama se sebou tak v pohodě, že je tvůj život naplněný smíchem a radostí. Takže žij podle svého a ne představ okolí; jedině ty víš, co je pro tebe správný.

Jsem se nějak rozepsala, ale moment, už finišuju. Tohle je důležitý, tak čti dále...

Pojďme společně bořit mosty! Hoďme za hlavu ty obecné předpoklady toho, co by měla žena ve 30 mít, čím být a jak žít...

  • > Možná si kvůli nim přijdeš divná, protože jsi po třicítce bezdětná a jediný kontakt s mužským tělem je pro tebe, když se mačkáš na někoho v narvané šalině. A možná ti to tak naprosto vyhovuje. A možná vůbec ne a kvůli nejapným narážkám okolí ses už něco nabrečela...
  • > Možná máš krátce po třicítce už větší děti a chceš si "užívat" a možná toužíš ještě jednou držet v náručí voňavé miminko...
  • > Možná si barvíš každý měsíc šediny a možná je necháváš s radostí prosvítat...
  • > Možná je pro tebe slibná kariéra nade vše a možná tě naplňuje pečovat o domácnost...
  • > Možná je tvým životním posláním rostlinná strava a možná bys "zabíjela" pro kus krvavého steaku...
  • > A možná... možná... možná...
  • Takže neposlouchej ty nevyžádané rady okolí. Tvůj život je jen TVŮJ.  A i když si třeba ostatní myslí, že jsi divná, no tak buď divná, to je tak vzrušující! Vždyť není normální být normální! :D
  • A hlavně nezapomínej, že ničí život není perfektní; každá z nás má své radosti a strasti. Je vážně v pořádku a přirozené brečet smíchy i zoufalstvím. Ale nečekej na "až". I když ještě nemáš vše, co by sis přála, užívej si tu cestu; to, co máš teď... Čekání na dokonalost? To nefunguje. Ať jsi v jakékoliv situaci, užívej si života naplno, to jediný má smysl a otevírá cesty všemu, po čem toužíš. A až se třeba jednou ohlédneš, tak zjistíš, že tu (ne)dokonalost, kterou žiješ, prostě miluješ :)

A to je konec? :( Neee, teprve začátek!

Když už jsem ani nedoufala, na přelomu třicítky jsem poznala svého současného partnera a o několik let později se nám vylíhlo roztomilé klučičí kuřátko. Proto nezoufej, pokud ti vše nevychází tak, jak by sis představovala. Přej si a věř, ta kola osudu jsou nevyzpytatelná a já ti fandím a moc držím palce!

Potřebuješ "nakopnout"?

Pokud se v některých mých pocitech a myšlenkách poznáváš; a pokud jsi žena činu, mám tu pro tebe ještě pár jednohubek na zakousnutí :) Dala jsem do nich vše, co vím; co jsem prožila, i co jsem pohnojila :) S jediným cílem - podpořit ostatní ženy, které si prochází něčím podobným. "Sharing is caring" to nazývají v angličtině a já tě chci vidět s úsměvem na tváři! Pokud k tomu dopomůže něco z mé tvorby, bude to pro mě jedno velký WOW! a ještě větší DÍKY!, že ti na sobě záleží :)

E-book zdarma

Po jeho přečtení nezapochybuješ ani na pikosekundu o tom, že po třicítce je to prostě jízdaaaa :)

Stáhnout e-book

E-book o nalezení spokojenosti

Není ve tvém životě všechno tak, jak má být a tvá spokojenost někam odplula? Po přečtení e-booku zaručeně zjistíš, kde je zakopanej pes; a ještě si k tomu namícháš výbornou životní citronádu.

Chci vykopat psa!

E-book o konci sžíravých pocitů

Pochybuješ o věrnosti svého partnera a jsi trochu "závislačka"? To znám. Na velmi osobním příběhu ti popíšu, jak jsem bojovala se žárlivostí sama a co mi pomohlo, abych vypjaté situace zvládla bez zbytečného hysterčení. Věř, že když jsem to zmákla já, tak ty můžeš taky ;)

Prozraď mi víc

Kniha plná humoru a podpory

Zajímá tě, jaké příhody se dějí ženě kolem třicítky? Vrtají ti hlavou témata, která ženy v tomto věku řeší? Tahle tištěná knížka ti polechtá bránici a mezi řádky v ní najdeš odpovědi na své nejujetější otázky.

Chci se začíst!