4 oblasti, které třicátnice nejčastěji řeší

Každá z nás má nějaká ta svá témata, která se liší naší jedinečnou životní cestou, zkušenostmi i současnou životní fází. Níže uvádím ty konkrétní oblasti, které jsem u třicátnic identifikovala nejčastěji.

Přeji příjemné čtení :)

1. Vztahy

Vztahy partnerské

Je vážně ten pravý? Co když o něj přijdu? Co když už si nikoho nenajdu? Všichni normální už jsou přebraní. Na co chlapa? Vše si opravím, sex si zajistím, peníze vydělám…

Řekla sis něco z toho za poslední dobu?

I ve vztazích je dobré rozlišovat mezi kvalitou a kvantitou.

Není ostuda být single. Ostuda, nebo alespoň velká škoda, je setrvávat ve vztahu, který tě vysává. Je v pořádku i po třicítce opustit nefunkční vztah (což neznamená balit kufry po první větší hádce). Je v pohodě nesnižovat realistické požadavky na toho druhého (i když vrstevníci vlastnící tryskáč už bohužel slintají o generaci níž).

Tvoji hodnotu neurčuje, jestli jsi nebo nejsi ve vztahu. Stejně tak neexistuje jediná definice správného vztahu. Jsou v něm jen dva indikátory – jsi v něm sama sebou a jsi v něm většinu času šťastná?

Jak by ses rozhodovala a žila, kdyby ti na krk nefuněl (odporným štiplavým dechem) strach? Strach, že si nikoho nenajdeš. Že zůstaneš sama. Že se pohádáte. Že neděláš správně. Že se ztrapníš. Že na tý seznamovací apce marníš čas…

Vztahy přátelské

Jak postupujeme životem, některá naše stará kamarádství nahrazují nová. Je to tak do jisté míry v pořádku, protože jak jdeš životem, zažíváš ho v plné kráse a občas dostaneš pořádnou ťafku, mění se tvé hodnoty, priority a začneš se třeba naprosto názorově rozcházet s lidmi, se kterými tě pojí stejné přátelské tetování. Nebo aspoň náramek. :)

Stává se to i v případech, kdy jedna kamarádka založí rodinu a druhé chybí i ten prvotní článek – partner. Najednou mizí společná témata i čas trávený společně, vznikají konflikty z nepochopení. Ač je to přirozené, když se vaše světy na chvíli neshodují a rozdělí, je důležité si dávat najevo, že i tak jste tu jedna pro druhou. A hlavně, ta opravdová přátelství se zase spojí.

Pokud ti teď momentálně chybí nějaká spřízněná duše, přidej se do uzavřené skupiny Klubu třicátnic a pojď se spojit se stejně naladěnými ženami.

2. Zakládání rodiny

Ať už ti začínají tikat biologické hodiny nebo ti okolí zasazuje brouka do hlavy o tom, že by teda tikat měly, třicítka je prostě věk, kdy je mateřství téma č. 1.

Pokud jsi bezdětná, možná jsi už „měla tu čest“ slyšet některou z následujících hlášek:

Rodiče: jsme jediní, kdo ještě nemá vnoučata!

Kolegyně: hm, takže ty děláš kariéru, jo?

Sousedka: vy toho psa máte místo dětí, co?

Bývalá spolužačka: a vy jako děti neplánujete?

Mimi fórum: single třicítky jsou ty zoufalky, co tak dlouho vybíraj, až přeberou a pak ti ukradnou manžela.

Dobrá nálož, co? Tak tihle všichni lidi si neuvědomují jednu věc – ubližují. Nevidí totiž pod povrch a nevidí to nejdůležitější a to, co se ti honí hlavou, co prožíváš, co tě trápí.

Možná jsi sama nebo tvůj partner mít dítě zatím nechce nebo vám to i přes veškerou snahu nejde a nebo prostě na mateřství nejsi ještě připravená a možná cítíš, že mateřství pro tebe prostě není.

A víš ty co? Cokoliv co chceš, cítíš a uděláš, je v pořádku!

To, že se na mateřství necítíš a možná nebudeš cítit nikdy. To, že chceš mít dětí jako smetí. To, že se i „v tomhle věku“ rozejdeš s partnerem, protože nesdílíte stejné hodnoty. To, že si troufneš být svobodná matka. To, že se rozhodneš žít podle sebe.

Za svá rozhodnutí jsi zodpovědná. Ne tvoji rodiče nebo kamarádi. Ty. Ty slízneš všechnu smetanu nebo se budeš brodit bahnem. Tohle jsou ty slunné a zároveň stinné stránky dospělosti. Vzít rozhodnutí do svých rukou a být zodpovědná za své činy.

Na zakládání rodiny až po třicítce není nic špatného. Samozřejmě to má své úskalí – ano, plodnost se věkem snižuje, na druhou stranu jsou lidi mnohem vyspělejší i finančně zabezpečenější.

Miluju tu svobodu volby – kdo z rodičů bude na rodičovské, kdo a kdy se vrátí do práce atd. Každá rodina si to může rozhodnout, jak jim to vyhovuje – za mě obrovský benefit zakládání rodiny ve „vyšším“ věku.

PS: Simona Krainová porodila první dítě v 38 letech. Ilona Csáková ve 39 a Salma Hayek ve 41 ;)

3. Kariéra a finanční zabezpečení

Měla jsem pocit, že jako vysokoškolačka budu ve 30 vydělávat 150 tisíc měsíčně, jezdit v Bavoráku, bydlet v domě a mít paní na úklid. Jooo, paní na úklid, to je stále můj nesplněný sen :D

Ono se to od těch vysokoškoláků tak nějak čeká, ne? Že budou šplhat na kariérním žebříčku, vydělávat velké peníze v korporátu a jezdit na luxusní dovolený.

No, místo toho jsem nebrala ani pětinu, jezdila šalinou, auto si půjčovala akorát na návštěvě u rodičů, žila v bytě, který mi nepatří a uklízela ho sama, když se v něm nedalo hnout.

Většinu z toho mám teda i teď pár let po třicítce pořád stejnou. Až teda na ten příjem, ten mi na rodičáku klesnul ještě trochu víc :D

Podle těchto měřítek teda nejsem a nikdy jsem nebyla ani trochu úspěšná. A to byl jeden z důvodů, proč jsem příchod třicátin tak nelibě nesla. Byl to totiž další hřebíček do mé pomyslné rakve, tedy dokonalá ukázka toho, v čem dalším jsem selhala.

Když jsem pořád hořekovala co vše nemám, tak mi můj partner nabídnul, že mi teda koupí auto. Co ti budu – úplně jsem se tetelila blahem, než jsem o tom začala víc přemýšlet a došlo mi, že ho vlastně nepotřebuju. Byl to pro mě ohromný poznatek a díky tomu jsem začala pozorovat, jestli věci, které bych „měla mít“ skutečně chci a potřebuju nebo to je jenom nějaká obecná představa o úspěšnosti, kterou chci následovat.

Nemyslím si, že smyslem života je chodit do práce, která tě nebaví, aby sis koupila věci, které nepotřebuješ a tím ohromila lidi, které nemáš ráda. (Tahle věta není z mé hlavy, ale naprosto s ní souzním)

Pokud máš nějaký majetkový, finanční nebo kariérní cíl, jdi si za ním. Pokud je opravdu tvůj a zlepší se ti díky němu život.

Pokud chceš jenom někomu něco dokázat, vyprdni se na to. Dlouhodobé uspokojení by ti to beztak nepřineslo ;)

4. Seberealizace

Seberealizaci vnímám jako poslání; jako věnování se tomu, co ti jde – využíváš u toho své schopnosti a vlohy, baví tě to, naplňuje tě to, v čem vidíš smysl, ztrácíš u toho pojem o čase…

Je to motor, který tě neustále žene vpřed, díky kterému se zlepšuješ, učíš se nové věci a celkově rozvíjíš svůj potenciál. Díky tomu jsi víc spontánní, radostná, samostatná, kreativní, plná elánu, asertivní a cítíš se sama sebou. Naplno rozvíjíš své talenty, plníš si přání a žiješ v souladu se svými hodnotami.

Každá z nás je jedinečná a má také jedinečnou kombinaci vlastností a dovedností, jiné preference, zájmy a talenty; ať už jsou vrozené, dané výchovou nebo zkušenostmi. Čím víc budeš žít v souladu s těmito vlohy, tím spokojenější život budeš žít.

Pokud se totiž budeš snažit žít jako někdo jiný, bude to drhnout. Pokud jsi auto, tak se nikdy nebudeš vznášet ve vzduchu jako letadlo. Mnohem efektivnější je, když auto bude jezdit po silnici a letadlo létat v oblacích. :)

Zkus se nad tím zamyslet, především pokud žiješ na první pohled spokojený život, ale přesto cítíš vnitřní prázdnotu. Nebo máš pocit, že tvůj život nemá smysl, že jsi k ničemu a nic pořádného jsi nedokázala.

Seberealizace má trochu hlubší smysl. Není to o tom, že si řekneš „jooo, tohle je fajn, to bych mohla dělat“.

Je to hledání životní cesty, která ti je nejbližší a která se může postupem let i zkušeností měnit.

Pokud chceš žít radostněji a životu dát zase ty správné grády, odpověz si na 1 zásadní otázku, díky které si budeš život zase užívat naplno.