Inspirace: nechte se provést na cestě za vědomým ženstvím

Dnes vám přináším první rozhovor z nové rubriky Inspirativní třicátnice, ve kterém vám představuji Janu Prajznerovou neboli Janu Sarému Rosu, průvodkyni na cestě za vědomým ženstvím (pruvodkynezeny.cz)

Jak bys představila Janu, průvodkyni na cestě za vědomým ženstvím?

Jsem tou, která poskytuje laskavý a bezpečný prostor ostatním ženám pro to, aby našly svoji jedinečnou ženskou cestu. Více se propojily se svou duší, svým srdcem a svým lůnem. A mohly tak životem kráčet radostněji, vědomy si své ženské síly a zároveň jemnosti.

Co si můžeme pod vědomým ženstvím představit?

V tomto bodě mé cesty je pro mě vědomé ženství především cestou zpět k sobě. Ke své duši, ke své autentičnosti. K tomu, kdo opravdu jsem. Součástí toho je i odhození masek, naučených vzorců chování, které už nám neslouží a navrácení se ke své podstatě. Znovu propojení se se svou ženskou silou, s ženskou intuicí i jemností. A nejlépe se to děje skrze propojení se svým lůnem a srdcem.

Jak ses k prozkoumávání této životní oblasti dostala?

Různé duchovní cesty mě zajímaly celý život. K návratu ke svému ženství a opravdu rychlému osobnímu rozvoji mě ale dostala až zoufalá a nenaplněná touha po miminku. Ta mě přivedla k tomu, více se zajímat o své tělo, o pánevní dno, o ženství. Dostala jsem se k Mohendžodáru (tantra jóga pro ženy), začala jsem chodit na ženské kruhy, jezdit na semináře pro ženy. Tam jsem poprvé potkala rituály a byla to láska na první prožitek. Přihlásila jsem se do ročního výcviku v rituálech a rituály mě naprosto uchvátily. Věděla jsem, že to je něco, čemu se chci věnovat. Později jsem se dostala k práci s pánevním dnem a stala jsem se lektorkou Školy pánevního dna (Metoda 3×3). Momentálně vedu ženské kruhy, učím ženy pracovat s pánevním dnem, provázím je rituály a s různými kolegyněmi pořádáme ženské prožitkové víkendové semináře.

Vím, že tvá pracovní minulost nebyla jednoduchá – 10 let jsi pracovala v domově pro seniory a prošla jsi syndromem vyhoření, kvůli kterému jsi z práce odešla…

Ano, svoji práci jsem velmi milovala, ale také mě velmi vyčerpávala a tehdy jsem si s tím ještě neuměla poradit. Nestarala jsem se o sebe dobře a dostatečně. Neuměla jsem ale ani z práce odejít, pořád jsem si říkala, že to nějak musím zvládnout. Odešla jsem, až když jsem spontánně potratila. Odešla jsem, aniž bych měla další práci, aniž bych věděla, co bude a co budu dělat. Následovala jsem pak krok po kroku svou intuici a volání své duše a důvěřovala jsem tomu, že to dobře dopadne, i když se na mě okolí chvílemi dívalo jako na blázna. Šla jsem do školy pro duly, kam mě to táhlo a i díky tomu jsem se dostala k rituálu zavinování  (https://pruvodkynezeny.cz/ritual-zavinovani/), kterému se teď hodně věnuji. Je to moje srdcová záležitost. Dulu nedělám, ale díky této škole mám mnoho vědomostí, které se mi při rituálu zavinování i práci s pánevním dnem hodí. Postupně jsem tedy začala provázet ženy rituály a pak už to začala být jízda, kterou si velmi užívám. Všechno začalo dávat smysl, dostala jsem se na svou novou životní cestu.

Nechtěla jsem však zahodit roky zkušeností s prací se seniory a tak jsem založila online projekt www.peceosverodice.cz Píšu blog, mám facebookovou stránku a skupinu a napsala jsem e-booky „Jak se postarat o rodiče s demencí“ a „Jak nevyhořet pro ženy v pomáhajících profesích“.

Na tvou cestu tě přivedla touha po miminku. Co bys poradila ostatním ženám, ke kterým vytoužené miminko zatím nepřichází?

Poradila bych to, co sama ze své zkušenosti vím, že je nejtěžší. Pustit to. Když na něco tlačíme, když na něčem lpíme, odháníme to od sebe. A říkám to s vědomím toho, jak těžké a bolestivé to může být. Procházela jsem si touto cestou cca 7 let, mám za sebou jeden spontánní potrat a až před rokem jsem to opravdu pustila. Pomohlo mi začít znovuobjevovat, co mi dělá radost. Postupně jsem začala být čím dál víc tady a teď a začala jsem si svůj život opravdu užívat. A být šťastná už teď, než až potom. Ne až přijde něco, co by mě podle mých představ mohlo udělat šťastnou. Můžu říct, že miluji svůj život a vše, co je jeho součástí a nemám pocit, že mi něco chybí ke štěstí.

Je ti 38 let, jsi svobodná, bezdětná… Věřím, že pro spoustu žen by tento fakt byl velmi obtížný. Jak to vnímáš ty a co ti pomáhá se s tím vyrovnat?

Jen upřesňuji, že jsem šťastně rozvedená a momentálně bez partnera. :) Já to vnímám tak, že vše, co mě na mojí životní cestě potkalo, bylo velkým darem. Dovedlo mě to na cestu zpět k sobě. Nikdy v životě jsem nebyla šťastnější, než jsem teď. Jsem poprvé v životě opravdu sama sebou, konečně jsem si to dovolila. Dělám to, co miluji a dokonce mě to živí. Mám kolem sebe úžasné lidi a užívám si každý krok své cesty. Život je pro mě velké dobrodružství a i to, že mě někdy něco bolí, že jsem smutná, že cítím vztek, k němu patří. Už si s tím naštěstí dokážu poradit.

Samozřejmě se těším na to, že přijde muž, se kterým budeme moct kráčet dál životem vědomě spolu, ale vím, že to přijde ve správný čas. A i když bych si to přála někdy urychlit, tak vím, že se můžu stavět třeba na hlavu, ale stejně to přijde, až to přijde. :)

Provázíš ženy i různými rituály – předporodními, předsvatebními, rozchodovými… V čem tkví symbolika takových rituálů, jak probíhají a proč jsou dle tebe tak moc důležité?

V dnešní době hodně chybí slavnostní, magické okamžiky a vědomé prožití důležitých věcí v našem životě. Je krásné, že se rituály začínají pomalu vracet. Pomáhají nám procházet životními změnami vědomě. Zastavit se a uvědomit si, co mám za sebou, kde jsem teď, co mě čeká a co chci ve svém životě dál podpořit. Uctít životní změny a vědomě je prožít, nechat je doznít. Vytváří také prostor pro prožití a odplavení emocí, aby nemusely být potlačeny a později somatizovány.

Každá ceremonie/rituál je jiný a samozřejmě velmi záleží na ženě, jaká je a jaký si jej přeje. Může být i velmi civilní a moderní, aby byl přijatelný pro všechny zúčastněné. Většinou se při rituálech zapojují živly, děkuje se předkům, propojujeme se s Matkou Zemí. Vždy je žena uctěna, hýčkána a opečována. Často pracujeme se strachy, pouštíme emoce a pracujeme se záměry. Někdy tančíme, sdílíme apod.

Pořádáš i kurzy zaměřující se na tajemství pánevního dna. Je tato část těla v naší společnosti podceňovaná, a jaké emoce odráží?

Tato část těla je v naší společnosti velmi podceňována. Zapomněly jsme na to, jakou tvořivou sílu naše lůno skrývá. Nepracujeme s negativními emocemi, které se v něm hromadí a uzurpují pak místo pro radost a živost. Pánevní dno je jako houba, která nasává emoce z našich partnerských vztahů a sexuálních zážitků. A také vše, co se týká různých zákroků v pánvi, gynekologických vyšetření, potratů, porodů apod. Pro naše emoční i fyzické zdraví je velmi dobré naučit se s pánevním dnem pracovat. Nejen proto, abychom nebyly inkontinentní a naše pánevní dno bylo zdravé a funkční, ale abychom mohly zažívat více potěšení a byly propojené se svým ženstvím a se silou, která se v pánevním dnu ukrývá.

Z tvého pohledu při práci se ženami – přijde ti, že ženy čím dál tím víc přicházejí o své ženství a chtějí se vyrovnat mužům, nebo se tento „trend“ již zastavil, ženy jsou více vědomé a touží po návratu samy k sobě?

Já se při své práci setkávám pouze se ženami, které už jsou na cestě nebo minimálně touží po návratu samy k sobě a uvědomují si, že jim v životě něco chybí. Jiné mě nevyhledávají. Ale je mi jasné, že je stále ještě mnoho těch, které to mají jinak. Jsem však životní optimistka a tak jsem přesvědčena, že bude žen, které touží kráčet životem vědomě, stále více a více přibývat.

Co bys doporučila ženám, které cítí, že nejsou na té správné cestě a ztratily samy sebe? Spíše přežívají, než žijí…

Doporučila bych vrátit se z hlavy do těla. Začít pracovat s pánevním dnem. Začít spontánně tančit, protože to je pro ženy ten nejpřirozenější pohyb, ve kterém můžeme z těla pustit mnoho emocí. A najít si ve svém okolí ženský kruh, ve kterém poznají ženy, které jim budou naslouchat ze srdce a bez posuzování. Sdílení ženských příběhů je pro ženy velmi léčivé.

Co zajímavého tě v následujících dnech čeká a kde si o tobě a tvých projektech mohou čtenářky přečíst víc?

V září otevíráme spolu s kolegyní Hanou Uřídilovou v Brně už třetí běh navazujících ženských kruhů, na kterých pracujeme s pánevním dnem a s ženskými archetypy. Sdílíme, procházíme rituály, meditacemi a spontánně tancujeme. S další kolegyní muzikoterapeutkou Lucií Čapkovou pořádáme v září třídenní Divošku s úplňkovou potní chýší. Čeká nás tanec, bubnování, zpěv, rituály, sdílení u ohně v týpí, potní chýše, koupání v jezírku a mnoho dalšího. Pořádám také své semináře Tajemství pánevního dna I. a II., v září budou v Třebíči, v říjnu v Brně, v listopadu v Praze a v prosinci ve Zlíně. Odkazy na akce jsou zde: https://pruvodkynezeny.cz/akce/