Rozhovor: Žárlivost

Jak poznat, že mám problém se žárlivostí? Co to dělá s psychikou a jak to ovlivní partnerský vztah?

Oslovila mě šéfredaktorka časopisu Moje zdravie Katarina Alberty a položila mi několik otázek, které měly vyjít v březnovém čísle (3/2022) tohoto měsíčníku. Jelikož to byly otázky moc hezké, chci je s vámi sdílet a ukázat ti tak, co s člověkem může udělat žárlivost (a jak s ní zatočit).

Ste clovek, ktory  o chorobnej žiarlivosti niele pise, ale sam ju zazil, sme schopni sami si uvedomit, ze s nou mame problem, alebo nas na to musi niekto upozorniť?
Myslím si, že to záleží, na jakém stupni žárlivosti se nacházíte. Určitě to může dojít, až do takové fáze, ve které nejste schopni sebereflexe. Z vlastní zkušenosti vím, že žárlivý člověk si myslí, že jeho žárlivost je oprávněná a hledá ke svému tvrzení neustálé důkazy, které taky vždy najde. Z jakékoliv banality se dá totiž ten pravý důkaz vytvořit a případné námitky ze strany partnera nebo jeho zpětnou vazbu, že jste přehnaně žárlivá, může brát jako potvrzení svých slov.

Ako to bolo u vas? Predchadzala tomu nejaka zla skusenost, sklamanie, ktoré ju vyvolalo, alebo ste mali tendenciu nedoverovat inym od malicka?
Možná za to mohl ten klasický spouštěč, který má spousta prvorozených dětí, a to narození mladšího sourozence, kdy začnete nějakým způsobem soupeřit o pozornost rodičů a samozřejmě vidíte, že miminku rodiče věnují více pozornosti, vy jste na druhé koleji a ty první pocity křivdy nebo žárlivosti se začínají pomalu vkrádat do mysli.

Myslím, že u mě bylo ale hlavním jmenovatelem porouchané sebevědomí, které dostalo zabrat především na základní škole, kde jsem se setkala se šikanou.

Paradoxně žádné zkušenosti s dokonanou fyzickou nevěrou nemám (nebo jsem je nezjistila :)), je ale pravda, že někteří mí předchozí partneři se ve vztahu nechovali úplně ukázkově a rádi si vyměňovaly zprávy s jinými ženami. Hranici mezi tím co je a není nevěra má ale každý z nás nastavenou jinde.

Co clovek preziva, ked trpi chorobnou ziarlivostou, dokaze sa sustredit aj na nieco iné, ako svoje podozrenia? Aky ma dopad neustaly strach, ze je klamany a podvadzany na jeho  zdravie, psychicke, aj fyzicke? Nestava sa clovek len klbkom nervov? 
Z vlastní zkušenosti soudím, že do jisté míry se zvládne soustředit i na jiné věci, ale jeho pozornost neustále narušují myšlenky, které ho přivádějí ke svému partnerovi – co a s kým asi teď dělá, ke včerejší hádce, k tajně přečtenému e-mailu a někde v podvědomí se tvoří příběhy, které žárlivému člověku na náladě zrovna nepřidají; může být roztěkaný, vznětlivý, depresivní, náladový, mít problémy se spánkem a tyto pocity řešit třeba přemírou alkoholu nebo v mém případě jídla.

Spominali ste, ze aj najmensie meskanie partnera vyvolavalo u vas doslova vybuch fantazie. Co ste si predstavovali a preco? Automaticky ste tomu, co vasa fantazia vytvorila, verili?
Já jsem člověk s celkem bujnou fantazií, což v tomto případě nebylo zrovna k užitku. Jedna jediná myšlenka totiž může spustit neuvěřitelné tsunami. Představte si, že váš partner dostane od kolegyně na první pohled nevinnou zprávu „dík za pomoc“, kterou vy si samozřejmě přečtete a hned se vám rozbuší srdce. S čím jí jako pomáhal? Tak proto včera přišel o hodinu později? Proč zrovna jí?

Pak si vzpomenete, že se o ní doma párkrát zmínil, najdete si její profil na fejsbuku a zjistíte, že je to pěkná nezadaná žena. A má hezčí prsa než vy. Určitě s ní něco má! Váš mozek z toho udělá neuvěřitelnou kovbojku a čím na to budete víc myslet, tím to budete víc přiživovat a bude vám hůř. Bude vám třeba fyzicky špatně, když partner odchází do práce a nebo když se tam zdrží o něco déle. O firemním večírku ani nemluvím. To je cesta do záhuby. Budete se hádat, vy nebudete strachy spát. Začnete se třeba přejídat ze stresu, takže se budete cítit špatně i po téhle stránce, do toho se k těm dosavadním obavám začne přidávat ještě myšlenka, že proč by vás neopustil, když vypadáte hrozně.

Je to neuvěřitelná spirála, která je schopná se roztočit a není vůbec snadné ji zastavit. Nezasvěcenému člověku to může připadat až humorné. Kdo to ale nezažil, tak to nepochopí.

Aky to malo vplyv na vas vztah? Ako dlho toto dokaze ten druhy znasat? Citili ste, ze on vam veri, len vy jemu nie?
Určitě to partnerský vztah jako takový ovlivnilo, protože když vám partner věří a vy jemu ne, na kvalitě vašeho soužití se to vždy odrazí. Můj bývalý muž mi dával pomyslné „žluté karty“ jako ve fotbalovém zápase, kdy za dvě žluté následuje červená a hráč je vyloučen ze hry. Vtipné je, že k žádnému takovému oficiálnímu vyloučení nedošlo, ale žlutých karet jsem měla nasázeno tolik, že by to na lavičku posadilo celý manšaft :)

Myslím si, že podezírání z nevěry k té nevěře nakonec může i vést. Podezřívaný partner bude tlačen do kouta, čas bude trávit raději jinak, než s vámi a možná i ta vnuknutá myšlenka, že podvádí, ho může k potenciální nevěře přiblížit.

Ako tento vas stav vnimalo vase okolie? Verili vasim fantaziam a upodozrievali partnera spolu s vami?
Nejsem člověk, který by se se svými vnitřními boji svěřoval ostatním. To se děje až poslední roky, kdy vedu svůj projekt Klub třicátnic a aby mi ženy důvěřovaly, je potřeba, abych i já byla zcela autentická a do určité míry s nimi sdílela i temnější části a výzvy svého života.

Zazivali ste vy sama doveru voci sebe? Uvedomovali ste si ten rozpor? Ze vam veria a vy neverite?
Byla jsem přesvědčená o tom, že mně partner věřit může, protože já mám (na rozdíl od něj) svědomí čisté. Ale hlavní jádro problému opravdu tkví v sebedůvěře. Troufám si tvrdit, že u člověka, který si je jistý sám sebou, má se rád a přijímá se, je sklon k žárlivosti minimální.

Žárlivost je totiž jen jeden z projevů pocitů méněcennosti, kdy tak moc nevěříte tomu, že jste dost dobrá, že automaticky podezíráte partnera, že si najde někoho jiného, lepšího. Netrpí tedy jenom váš partnerský vztah, ale především váš vztah sama k sobě, kdy si během hledání důkazů o nevěře, hádkám, podezřívání atd. jen podkopáváte nohy a cítíte se pořád hůř a hůř.

Viem, ze ste volnost a doveru partnera povazovali za nedostatok lasky z jeho strany. Ako na to reagoval, kef ste vyslovili taketo obvinenie?
To je asi něco, co jsem nikdy nevyslovila nahlas. Bylo to jen ve mně, v mých myšlenkách a mých následných činech, kdy jsem například vyvolávala hádky, které mi (v mé hlavě) potvrzovaly, že mě nemiluje, ač mě neustále ujišťoval o opaku.
Dnes už vím, že právě ta volnost a důvěra, kterou mi můj partner dává, je ten největší projev lásky. Láska totiž není o majetnictví. Láska je o tom, že nabídnete tomu druhému svou náruč, ale nedusíte ho svým pevným objetím.

Aka je cesta zo spiraly chorobnej zavislosti? Ako ste ju sama pre seba objavili? A ake narocne bolo na nu vykrocit?
Žárlivost jako takovou nejde odehnat lusknutím prstu. Říct si, že od zítra nebo od pondělí to už budu dělat jinak. Je to z toho důvodu, že žárlivost není prvotní emoce, ale je to vyvrcholení všech těch pocitů nedostdobráctví, které v nás mohou dřímat a nabalovat se dlouhé roky. Je to práce sama na sobě, která nějakou dobu trvá a je hodně proměnlivá.

Já jsem se vydala na nekonečnou cestu sebepoznání v roce 2015. Několik měsíců po té, co mi můj muž zemřel po vážné nemoci doma v náručí. To byla tak těžká životní rána, po které jsem se začala znovu stavět na nohy a přeskládávat své dosavadní hodnoty. Začala jsem více naslouchat sama sobě – tomu, kdo jsem, co chci, jaký život
chci žít. Zajímat se více o to, jak se cítím, proč se chovám určitým způsobem a pokládat si spoustu otázek, které mě více dostávají do mého středu.

Ako dlho vam trvalo znovu verit a vdaka comu sa vam to podarilo?
Dva roky po smrti mého muže a spoustě času stráveném sama se sebou, jsem potkala svého současného partnera, který má mou plnou důvěru. Je to člověk, který je ke mně upřímný, transparentní a nedává mi žádné záminky k žárlivosti.

Samozřejmě, že na začátku našeho vztahu se nějaký ten červíček pochybností znovu objevil, ale můj partner mi dal velmi jasně najevo, že naše společná cesta se tímto směrem určitě ubírat nebude. Věděla jsem, že tento vztah rozbít nechci a zhruba rok chodila na terapii, kde jsem si mimo jiné zvědomovala své pocity, učila se být jistější v kramflecích a nabírala zpátky své ztracené sebevědomí.

Aky je vas vztah dnes, citite sa milovana a dokazete doverovat? 
Cítím se milovaná svým partnerem, ale především sama sebou. Znám svou hodnotu a jsem přesvědčená o tom, že by byl můj partner blázen, kdyby se snažil hledat jinde ;).

Uvědomila jsem si, že kdo bude chtít podvádět, vždycky si způsob najde a nezastavím ho, ani kdybych ho sledovala na každém kroku. Jsem přesvědčená, že takové chování dříve nebo později stejně praskne a kdo by chtěl žít s člověkem, který lhal, žil dvojí život a podváděl? Já rozhodně ne. V tomhle jsem prozřela a cítím se mnohem svobodnější.

Dnes pomahate inym, ake tazke je ich zbavit ziarlivosti a naucit doverovat?
Ač ve svém e-booku věnovaném žárlivosti vyjmenovávám několik technik, které pomohly mně, neznamená to, že existuje nějaký univerzální návod, který pomůže přes noc. Není to bohužel tak, že si koupíte instantní návod, zalijete ho horkou vodou, vypijete a druhý den budete jako vyměněná.

Je to niterná dennodenní práce. Cesta, na které někdy uspějete a jindy selžete, ale musíte po ní neustále pokračovat, dokud nedojdete do cíle. Jak rychle a jestli do toho cíle dojdete, záleží jen na vás.

Pokud si ženy osvojí některou z technik, která zmírní nástup pocitů žárlivosti a zároveň se začnou zaměřovat na svou seberealizaci, první úlevu pocítí celkem brzy.

A aka je ochota cloveka presvedceneho, ze len miluje nejlepsie a najviac ako vie, sa zacat menit?
To je hodně individuální. Především si musí člověk sám uvědomit, že má nějaký problém, že mu v životě nebo určitých situacích není vůbec dobře. Pokud k tomu dojde, má napůl vyhráno, protože začne hledat možnosti, jak z tohoto začarovaného kruhu ven.

Hluboká láska k partnerovi je úžasná věc, ale je dobré ji nezaměňovat se závislostí. Pokud k tomu má někdo tendence, doporučuji především pěstovat vztah sama k sobě, protože jen se sebou jste od narození, až do smrti a pokud vám v sobě a se sebou bude fajn, bude s vámi fajn i ostatním lidem a nebudou mít žádný důvod vás
opustit, a i kdyby se to přeci jen stalo, tak vy to díky vaší silné základně ustojíte.

Začti se do e-booku Žárlivost

Získej zpátky svou sebehodnotu a nech svého partnera nosit tě na rukou.

Prozraď mi víc >>