Inspirace: Šperkařka textů

Martina Hudečková je copywriterka, blogerka, povídkářka, maminka a korektorka, pro kterou je práce radostí. Jejím ostřížím korektorským zrakem prošla i moje knižní prvotina Dvanáct měsíců před a po; Martina je také sama autorkou povídek i e-booků a svůj první román právě teď vystřeluje ke hvězdám.

V online světě vystupuješ jako šperkařka textů neboli Heš a mě zajímá proč? Na tvých stránkách jsem to nenašla, tak sonduju takto – heč!

Díky za sondu, Dančo, i já si to ráda připomenu! Heš je mojí součástí už dlouho, od dob brigády v call centru při vysokoškolských studiích. Zkrácená verze, jak Heš k Martině přišla, je ta, že „hash“ znamená v překladu mimo jiné „zmatenina“, což ke mně náramně sedí. Kdo si myslí že ne, tak mě ještě nezná… Existuje i delší verze, tu ti řeknu někdy u kafíčka! Jo a ptáš se i proč šperkařka textů? To jsem pátrala po názvu pro svou vysněnou profesi, v níž spojuju copywriting a korektury dohromady.

Jak jsi se ke korektuře a copywritingu dostala? Byla práce s textem tvůj dream job už od školky? :)

Skoro! Myslím, že jakmile jsem se naučila číst a psát, byl můj osud zpečetěn. Začala jsem psát detektivní příběhy inspirované Správnou pětkou, kreslila komiksy, vydávala jsem časopisy. Táhne se to se mnou od první třídy, ale paradoxně jsem si až skoro ve třiceti připustila, že činnosti spojený s textem fakt můžou být můj plnohodnotný job.

S copywritingem se dle mého teď roztrhl pytel, ale ne každý, kdo si pamatuje vyjmenovaná slova, může tuto práci dělat. Máš nějaké tipy pro lidi, které tato oblast zajímá? Co charakterizuje dobrého copywritera?

U těchhle otázek se vždycky hrozně potím, protože nerada zevšeobecňuju. Zkusím to teda, ale jen proto, že se ptáš ty! Myslím, že dobrý copík ví, pro koho píše. Ví, jaká slova použít, aby tě dostal přesně tam, kam potřebuje – tím myslím, abys třeba dala like, stáhla si e-book nebo vložila zboží do košíku a tak. Tenhle záměr si stanoví ještě před samotným psaním a k němu pak směřuje. Ví, kdy to nepřehánět s kreativitou, a naopak kdy text bez špetky humoru nebo nadsázky nebude fungovat. A tipy? Moje budoucí já, poslouchej, tohle je i pro tebe: nepřestávej se vzdělávat a hlavně nepodlehni dojmu, že už máš dostatečně vypsanou ruku (pozor, ne fixu :)).

Dostal se ti do ruky někdy text, u kterého sis pomyslela „tak to teda nedám“? V tom smyslu, že bys musela šperkovat každičké slovo. :) Nebo si hýčkáš nějakou pracovní „pikošku“?

„Tak to teda nedám“ se mi děje spíš u copy zakázek, naposled asi když jsem měla psát o zemních vrutech. Že nevíš, co to je? V pohodě, já taky ne. Trápila jsem se nad zadáním dlouhý hodiny, to ještě byly díky bohu otevřený kavárny, takže mi vrutová muka zpříjemňovalo kafe a dort, a nakonec vznikl nejen báječný text o zemních vrutech, ale navíc ještě povídka o holce, co píše v kavárně o zemních vrutech. Autobiografický rysy připouštím. :) Pokud ale dostanu už hotový text a jenom ho šperkuju, přistupuju k němu s maximální pokorou vůči autorovi. Pravopisné chyby samozřejmě vymetu, ale jakékoli další zásahy do textu vnáším formou komentářů nebo návrhů. Každičké slovo nešperkuju, není to můj text a musí v něm zůstat duše autora.

Jsi maminkou dvou malých dětí, jak zvládáš přepínat mezi dětmi a prací, být naladěná na tvůrčí vlnu a nezbláznit se?

Počkej, víš určitě, že už jsem se nezbláznila? :) Sama si tím občas nejsem jistá. Přepínání je těžký, obzvláště teď v divnočasech bez školky a bez hlídání. Vyhovuje mi mít nějaký přechod mezi staráním se o děti a tvorbou nebo prací. Třeba cesta do kavárny. Procházka. Pár písniček do sluchátek, nebo jen zírání v tichu do zdi. To je ideální stav, ale častěji bys teď u nás byla svědkem poobědové siesty ve stylu: mladší usne, starší si pustí pohádku nebo skládá puzzle, já ve vteřině usedám k notebooku a jedu. No anebo… Hodím nohy nahoru a sáhnu po knize. Snažím se nastavovat si deadliny tak, abych nebyla permanentně pod tlakem a měla čas i na sebe, svoji tvorbu a svoje projekty.

Napsala jsi několik povídek a před sebou máš teď další velký krok – vydání knižního románu. Pokud porovnáš ty dva žánry – povídky vs. román, jak se liší náročností? A je něco, co tě při psaní knihy překvapilo?

Mám ráda, když si můžu věci odškrtnout. To znáš taky, ne? Je to tak daný, lidský mozek prý stresujou nedokončené činnosti. Napsat krátkou povídku je pro mě otázka jednoho odpoledne nad kávou. Pak ji nechám odležet a po pár dnech nebo týdnech edituju. No a napsat rozsáhlejší dílo, to je jiný level. Byly dny, kdy jsem si nemohla odškrtnout ani kapitolu, protože jsem psala doslova po větách. Někdy jsem ze sebe vychrlila tři stránky a někdy tři věty. Mimochodem román je pro mě stále nedosažená meta, rozsahem spadá moje knížka mezi novely.

Novela je o spisovateli, kterého opustila múza – představíš nám obsah trochu podrobněji? :) Jaká múza vedla tebe ke zpracování tohoto námětu?

Kniha se jmenuje Tvůrčí restart: Lázně pro spisovatele v krizi. A to byla současně prapůvodní myšlenka, nápad, polibek od múzy – lázně pro spisovatele, kteří touží psát, ale nejde jim to. Jakub, můj hlavní hrdina, je jeden z nich. Roky se točí v kruhu – cokoli napíše, sám sobě nemilosrdně zkritizuje a vzápětí maže. Jednoho dne najde ve schránce poukaz na pobyt právě v těchhle tajemných lázních… Tady příběh začíná.

Knihu budeš vydávat formou crowdfundingu (pomocí financování veřejností). Proč zrovna touto formou?

Nejdřív jsem si myslela, že budu prostě oslovovat nakladatelství tak dlouho, dokud to nevyjde. Na vydání jsem nespěchala, tak jsem neřešila, že to může trvat roky. Po třech měsících od prvního pokusu mi přišla od nakladatelství odpověď, že se já a knížka nehodíme do edičního plánu. Doporučili mi zkusit platformu Pointa.cz, která mi byla sympatická už delší dobu. Funguje to na ní tak, že si vybereš lidi, kteří s tebou budou na knize pracovat (od grafika přes redaktora a korektora po sazeče a ilustrátora), a vydání knihy závisí na úspěšné crowdfundingové kampani. Pokud se cílová částka nevybere, tvůj sen zůstává snem… Já se pro myšlenku crowdfundingu nakonec nadchla, důvodů je víc. Třeba jsem si vždycky chtěla vyzkoušet ten adrenalin… Pak taky kvůli kurzům kreativního psaní, které pořádáme v Plzni s Povídkářkami – to jsou moje spřízněné spisovatelské duše a obě dvě vydávají knihy přes tradiční nakladatelství. Měla jsem radost, že bych v kurzech mohla přispět zkušeností z jiného břehu. A přiznávám taky, že mě láká ta naprostá svoboda ve volbě nejen obálky knihy, ilustrací uvnitř apod., ale i vlastního knižního týmu. Ze všeho a všech jsem nadšená, tak snad mi tenhle obláčkový stav vydrží i během kampaně, a hlavně po ní. :)

Jak mohou dychtivé čtenářky vydání tvé knížky podpořit?

Moc zdravím dychtivé čtenářky, které dočetly až sem! Mrkněte na bit.ly/KupRestart nebo do sekce Knihy na Pointa.cz a kupte si můj Tvůrčí restart v předprodeji spolu s některou z lákavých odměn, jako je třeba kafe se mnou, hehe. Anebo pokud vás kniha nezaujala, což je úplně v pohodě, protože opravdu není pro všechny :), pošlete prosím tenhle odkaz jedné své kamarádce (nebo kamarádovi), který rád čte a ideálně i píše. Protože právě k ní (a k němu) budu šťastná, když knížka doputuje.

Vydání knihy je jistě jeden z tvých splněných snů. Jak (a proč) je pro tebe důležité jít si za svými sny a co bys doporučila čtenářkám, které sbírají odvahu naplnit své touhy?

U tématu následování snů je pro mě těžký vyhnout se klišé, protože follow your dreams si teď přečteš na každým druhým tričku… ale jedno doporučení přece jen mám. Doporučuju být naivní. Respektive nebránit se tomu, že taková jsi – pokud taková jsi. Čím dál víc se mi potvrzuje, že bez počáteční naivity a snílkovství se nestane vůbec nic z toho, co tě může v budoucnu naplňovat a dělat tě šťastnou.