Poštovné zDARma: Knížka Dvanáct měsíců před a po >>>
Dnešní článek je z pera inspirativní třicátnice Jany Rosy Matulové, která léta pracovala jako sociální pracovnice v domově pro seniory a nyní své znalosti předává v projektu, ve kterém lidem ukazuje jak pečovat o své stárnoucí rodiče.
Své zkušenosti s námi posdílí v tématu, který se mnohých z nás týká (nebo brzy bude) – o tzv. sendvičové generaci – lidech, kteří se starají současně o své děti i staré rodiče.
Sendvičová generace
Nemocnice a také některé sociální služby propouští nyní seniory do domácí péče, aby uvolnily místa pro nemocné koronavirem. Je pravděpodobné, že se na nějakou dobu zastaví i přijímání seniorů do pobytových sociálních služeb. Z tohoto důvodu budou mnohé rodiny náhle postaveny před nutnost postarat se o své (pra)rodiče.
A tak se v této době ještě více projeví, že mnohé z nás jsou členky tzv. sendvičové generace.
Dnešní doba na nás ženy klade velké nároky. Máme být úspěšné v práci, mít svou kariéru.
K tomu být skvělé manželky i mámy. Jo a taky skvěle vypadat, zdravě vařit, mít své koníčky a čas pro sebe? Na něco jsem zapomněla?
Tlak na ženy je v této společnosti veliký. K němu se přidává tlak vnitřní, kterým na sebe tlačíme samy. Sociální sítě, které nás nutí se porovnávat s ostatními ve všech směrech, tomu nepřidávají.
Věk matek se neustále zvyšuje a s tím přichází i výzvy sendvičové generace. Nezřídka se už nyní stává, že ženy, které se starají o své nedospělé děti a jejich rodina má na krku hypotéku, musí ještě pečovat o své stárnoucí rodiče.
Tento problém bude samozřejmě se zvyšujícím se věkem matek a stárnutím populace jen narůstat. Nízká porodnost také vede k tomu, že péči často nemůžeme rozložit mezi sourozence. A přibývají rodiče i ze strany partnera. A tak se často manželé starají o více seniorů než dětí.
A pak přichází dilema. Dát rodiče do domova pro seniory? Což mimochodem také není tak jednoduché, protože domovy přijímají až ty, kteří již opravdu nejsou soběstační a nemohou zůstat doma sami. A i tak jsou domovy plné a na místo se čeká měsíce až roky.
Nebo se uskromnit a rodiče nastěhovat k sobě a pak řešit nejednoduché spolužití několika generací a téměř nulový prostor a čas pro manželský život? Manželství to zejména v malém prostoru samozřejmě zatěžuje a není to jednoduchá situace pro nikoho.
Nebo neustále přebíhat mezi svou domácností a domácností rodiče a starat se o obě.
A pak přichází další dilema, když se stav rodiče ještě zhorší a projeví se Alzheimerova demence, která je u seniorů stále častější. Odejít z práce a starat se o nesoběstačné rodiče? Příspěvek na péči vypadlý příjem nepokryje a vrátit se do práce nemusí být jednoduché. Rozhodovat se není snadné. Proto jsem napsala e-book zdarma „Jak se rozhodnout, zda je pro rodiče vhodnější domácí péče nebo péče v zařízení“
Dlouhodobě pečující jsou zatíženi hrozbou syndromu vyhoření. Zejména pokud se včas nenaučí, jak o sebe pečovat a jak efektivně odpočívat. A také říct si o pomoc.
Co je tedy v této situaci klíčové?
Přeji vám, ať se vám dlouhodobě daří hledat rovnováhu mezi péči o druhé a o sebe. Nezapomeňte, že pokud se zničíte, už nikomu nepomůžete. Takže myslet v prvé řadě na sebe, je v péči o ostatní velmi důležité.
Jana Rosa Matulová, www.peceosverodice.cz