Rádi píšem na cizí zeď

…a další jed plodí další jed
A to, že každý může mít svůj hlas,
neznamená, že musíš soudit nás…

Tenhle refrén z Kazmovo písničky mám fakt ráda. Začnu si ho broukat pokaždý, když si přečtu nějaký zlostný komentáře na internetu. Charakterizuje totiž dnešní dobu.

Doba „jedová“ se o současnosti používá především v souvislosti se zvýšeným znečištěním vody, vzduchu, i potravy… ale co takové plivání jedu na druhé lidi? Neříkám, že se tohle v minulosti nikdy nedělo, ale v dnešní době internetové, kdy je tak snadné na někoho kydat špínu, aniž by se mu člověk musel dívat do očí, je tenhle „trend“ na vzestupu.

Myslíš, že by někdo jen tak dokázal říct druhému, neznámému, člověku „máš rypák jako prase“ (a ještě k tomu žena ženě)? Myslím si, že za střízliva asi ne. A přesto jsem tohle v jedné diskuzi četla. Ne teda o sobě, ale zarazilo mě to stejně tak. A to je ještě hodně slabý odvar proti tomu, co jsou někteří schopní druhým lidem „říct“ v tom online, anonymním, světě.

Říkám si kolik zloby, nenávisti, a rádoby chytrosti a všeználkovství, se nachází v některých lidech. Je v pořádku mít vlastní názor nebo druhým poskytnout konstruktivní kritiku, ale to jsou všechno věci, které se dají říct ve vší slušnosti. Urážení ostatních ukazuje jenom na nízké sebevědomí pisatelů, a vlastně i velkou bolest, kterou si v sobě musí nosit, když dokáží být tak zákeřní. Takže mi je jich občas i vážně líto. Tedy až po tom, co se mi přestane chtít nad jejich nechutnými komentáři brečet nebo zvracet.

Ono je totiž vždycky lehčí tu svou zlost obrátit na ostatní. Ponížit je a zesměšnit, protože potom se budou cejtit na chvilku líp, budou mít navrch jako páni tvorstva.

Taky jsem to jednou pěkně schytala. V jednom internetovém časopise jsem předváděla kousky ze svého šatníku, a dočetla jsem se například, že:

„Ta má teda prdu v tom zapnutém růžovém kabátku. A to jí je třicet? No, vypadá trochu tlustě, chce to jiný outfit, ve kterém bude vypadat jako spokojená nezakomplexovaná třicátnice. ….“

„Ta má ránu … Kdybych takhle vypadala kolem třicítky, honem bych se sebou něco udělala…“

„…Negativní reklama má občas stejný dopad, jako pozitivní. Pokud ovšem ta Vámi prezentovaná kreace má sloužit, jako snaha ovlivnit módní trendy u žen, pak sděluji, že kdyby si toto oblékla má partnerka /není malá ani tlustá/, pak bych to z ní v afektu serval a umístil do popelnice. Máte doma zrcadlo?“

Musím říct, že se mi docela ulevilo, když jsem si teď všechny komentáře znovu pročítala, a zjistila jsem, že se u nich fakt dobře bavím. Před rokem a půl, když tento outfitový článek vyšel, jsem se ale moc nesmála. Zabolelo to, a musela jsem si to ustát, a uvědomit si, že názory cizích lidí pro mě nejsou vůbec důležité.

Hlavně – kdyby to byly normální názory. Ta zmiňovaná konstruktivní kritika. Jedna věc je napsat, že by se k tomuhle hodil spíš takovej kabát, který víc zalichotí postavě, a druhá věc je napsat – jsi nemožná, hnusná, tlustá, a ani oblíknout se neumíš.

Každopádně to, co mi opravdu pomohlo, bylo se podívat na fotky lidí, kteří takové věci píšou, a když to řeknu hodně slušně – nikdo, z koho bych si chtěla brát příklad.

Zajímavé, že ty největší hejty píšou často lidi, kteří nemají v profilu svoji fotku, nebo tací, u kterých mám chuť zvednout obočí a říct „no zrovna ty máš teda co říkat“. Ale neudělám to, páč vím, že ti, kteří se nejhlasitěji a nejhruběji vyjadřují, mají sami se sebou velké problémy, a to je ten jejich trest.

Protože co asi tak mají z toho, že někomu dají takovou čočku? a co to je asi za lidi, když jim to dělá dobře?! V jaké energii asi žijí…

Já už jsem dávno zjistila, že mi dělá ohromně dobře ostatním pomáhat a chválit je. Nasazovat ženám zpátky korunku a nerozhlašovat všude, že ji mají nakřivo. Nikdy by mě nenapadlo v nějaké diskuzi druhé ponižovat nebo se do nich navážet, spíš naopak. A také ta energie, která se mi následně vrací, je neskutečná.

Tudíž moje doporučení je – méně číst urážlivý diskuze, a pokud tě něco rozčílí do běla, tak se zeptat sama sebe, proč tě to tak zasáhlo. Zkus se na ten svět dívat trochu lehčeji, chválit ostatní i sebe, a jed nechat krysám. Karma je totiž často fakt zdarma… Potvrzeno 32 lety zkušeností :D

A z ezo světa posílám světlo a lásku všem těm, kteří trousí zlo na všechny strany, nevybíravě kritizují, bezdůvodně nadávají a urážejí. Je mi vás totiž vážně líto. Uvnitř vás to musí všechno hodně bolet, že ano? Držím vám palce, aby se vám brzy radost vrátila zpátky do života a byli jste se sebou spokojení.

Pozvi spokojenost do svého života

aneb když ti život nadělí citróny, udělej si citronádu

Prozraď mi víc >>