Poštovné zDARma: Knížka Dvanáct měsíců před a po >>>
Jo, a pořád budu. Není totiž panna jako panna.
Tento článek není o tom, že jsem nepolíbená panna. Ono s desetiměsíčním dítětem na krku by mi to asi ani nikdo nevěřil. Pokud by se o to tedy nezasloužil Duch Svatý. No a to už tu jednou bylo. Nač opakovat historii :)
Tento článek není ani pouze pro mé „soukmenovkyně“, alespoň co se znamení zvěrokruhu týče, které mají pocit, že být „panna“ z nich dělá éterické víly tančící na rozkvetlé louce v průhledných šatičkách, a ony se tak necítí.
Tento článek je pro mé mladší já. A pro mladší já všech holek okolo.
Už tak od třinácti byl můj největší sen mít kluka. Pamatuju si, jak jsem stála u zrcadla a modlila se, vysílala zprávy vesmíru, nebo si programovala své podvědomí na úspěch… těžko říct, jak to nazvat. Ale vypadalo to asi takto „prosím, prosím, prosím, ať mám nějakýho kluka“. Ať nad tím přemýšlím zprava i zleva, absolutně netuším, kde se tahle mega touha ve mně vzala. Nepamatuju si totiž, že by moje kamarádky nějak fest randily a tudíž bych měla mít pocit, že jsem ta jediná na ocet…
Možná z dívčích románů, které jsem v pubertě hltala jeden za druhým. Možná z Bravíčka a podobných časopisů, kde první lásky a „vážné“ vztahy hrály hlavní roli. Už odmala jsme totiž dychtivě sjížděly články typu „jak se mu zalíbit“ a nejoblíbenější rubrikou byla „Láska, sex a něžnosti“. Je docela vtipný, že podobnými věcmi nás často krmí i „dospělácký“ časopisy. Jak kdyby náš hlavní životní úkol byl najít si chlapce, zalíbit se mu a učinit ho šťastným. By jeden řekl, že to je jak z předpotopních učebnic, které vychovávaly „správné manželky“ a ono je to do jisté míry aktuální i ve 21. století.
Každopádně jsem byla vyslyšena a našla jsem si chlapce! Zákon přitažlivosti zafungoval. Akorát jsem se za něj trošku styděla a nikomu ho nechtěla ukázat. Ono je totiž lepší svá přání vždy trochu upřesnit.
Když jsem si přála svého současného chlapce, sepsala jsem si seznam. Hodně podrobný. A myslím, že se mi to vyplnilo do puntíku. Sice jsem ten list pro dokonalého partnera usilovně všude hledala, abych se přesvědčila na vlastní oči, že jsem tohle vážně chtěla :D , ale některé věci si pamatuju a můj partner je fakt splňuje (strašidelný, co?). No, má i některé vlastnosti, které jsem si nepřála určitě a ani by mi nechyběly, takže kdybych si ten seznam psala příště, raději bych je trochu poupravila, hehe.
Tahle všechna „kouzla“ teď ale vím díky svým zkušenostem. Ne z rubriky „Tenkrát poprvé…“ Proto kdybych dneska mohla něco říct svému mladšímu já, tak by to bylo – šetři si své panenství pro někoho, na koho nebudeš mít neutrální vzpomínky… Na své poprvé by měl mít člověk vzpomínky vyvolávající emoce, ať pozitivní nebo negativní… ale neutrální? Že si na to nemůžeš vzpomenout? Nemůžeš se tomu od srdce zasmát ani zamáčknout slzu? Jo, to se mi stalo. Marně lovím v paměti. A to jsem nebyla ani pod vlivem alkoholu nebo drog. Maximálně pod vlivem hormonů lásky, protože se to stalo s mou první velkou láskou a následný rozchod o několik měsíců později bolel. Fakt hodně. Na to si pamatuju :D
Svému mladšímu já bych řekla i „nespěchej, nic ti neuteče“. Pusť si „k sobě blíž“ jen toho, kdo za to opravdu stojí. Vyplatí se počkat. Jsi hodna někoho mnohem lepšího, než toho, kdo se pro tebe zas tolik nenamáhá. Jo, kdybych to bývala věděla… tak bych své starší já asi stejně neposlechla. Právě kvůli těm zkušenostem. Které nás formují ve všech oblastech.
Ale kdyby se tento text přeci jen dostal i k nějaké ženě – o jednu dvě dekády mladší – kočko, věř, že počet „zářezů“ je machrovací hra možná tak pro kluky. Účastnit se toho nemusíš. Kámošky tím neohromíš. Fakt to není ukazatel toho, jak moc jsi žádaná. A vím, že ustát si to, je fakt těžký. Vše je v pořádku. Poznat tento svět v patnácti nebo ve třiceti. Pokud to tak cítíš TY. Ostatní tě nemají důvod soudit, prošli si tím taky. I ti, kteří teď kroutí hlavou na výraz nesouhlasu nebo jsou chytří na internetu. Rozdělovat ženy na „lehké“ nebo „staré panny“ se dneska už nenosí. Stejně tohle označení používali vždycky jenom chlapi. Ti, kterým to zabrnkalo na ješitnost. Ti, kteří tě nemůžou mít.
Přeješ si žít šťastně a spokojeně?
ANO? To mě moc těší! Začti se do mini e-booku:
Pozvi spokojenost do svého života
aneb když ti život nadělí citróny, udělej si citronádu
O panenství jsem přišla až ve 26 letech a přišla jsem si už strašně divná. A spala jsem zatím jen s jedním mužem a co je paradox – prý jsem ta nejlepší milenka, jakou kdy měl. A to jich vystřídal opravdu hodně. Sama ani nechápu, kde se to ve mě vzalo, ale ani nelituju, že jsem s tím nezačala dřív. Všechno tak mělo být…