Poštovné zDARma: Knížka Dvanáct měsíců před a po >>>
Necinkala jsem klíči na náměstí, byli mi dva roky a stěží jsem chápala, co se děje. Ale jsem upřímně vděčná všem, co se toho (nejen) před 29 lety nebáli. Těm, jejichž touha po demokracii byla silnejší, než strach. Těm, jejichž odvaha a vnitřní síla převálcovala zlost, podlost a krutost.
Ve věku čerstvé puberťačky jsem byla rozhodlá, že až dospěju, ušetřím si peníze na plastiku. Plastiku nosu. Dnes ani nevím proč. Po více než třicetiletém společném soužití, jsem se svým ňufánkem celkem v pohodě. Matně tuším, že to bylo kvůli jeho kulatému tvaru a nozdrám, které by mohly šňupat i oblaka :)
Kolikrát jsem to slyšela od ostatních a kolikrát jsem to říkala sama sobě, když jsem ospravedlňovala své chování. Dnes už vím, že láska = důvěra. S majetnictvím nemá nic společného.
Slýcháváte podobné hlášky? A taky už z nich máte tak trochu osypky? Jak se náš věk pomalu kutálí ke třicítce, začíná se nám do mysli vkrádat představa o založení rodiny. Ať už nám začínají tikat biologické hodiny nebo nám okolí zasadí brouka do hlavy o tom, že by teda tikat měly, třicítka je prostě věk, kdy je mateřství téma č. 1.
Zklamání nás provází celý život. V různých podobách je to často i náš denní chléb. Unáší nás vlny života, které se pohupují nahoru a dolu… Užijeme si tu jízdu, nebo dostaneme mořskou nemoc, jakmile klesáme níž nebo nás zastihne průtrž mračen nepřipravené?
Když na mě tenhle typ titulku vyskočí na internetu, tak se mé panenky začnou protáčet o 360 stupňů. Vážně tyhle články „zbožňuju“. A proto je vždycky rozkliknu a pokaždé se přesvědčím o tom, že to je většinou snůška nesmyslů.
Strávila jsem velmi příjemný týden na řeckém ostrově Kos. Byl to již čtvrtý ostrov spadající pod Řecko, který jsem navštívila a okouzlil mě úplně nejvíc. Možná na mě dýchla atmosféra tohoto rodiště Hippokrata nebo to bylo tou uvolněností, která sálala přímo ze mě.
V Americe jsem byla podruhé. Minulý rok na okružní jízdě LA – San Francisco – Las Vegas – LA 😊 Letos jsem se rozhodla pro New York. Pro město, které nikdy nespí.
Pokud mě sledujete na instagramu (Klub_třicátnic), jistě víte, že #kazdydenjeduvodkradosti je můj nejpoužívanější hashtag. Zařadila jsem ho kvůli jedné prosté maličkosti a tou je, že si chci připomínat ty drobnosti, které dělají mé dny a život hezčím.
Květen mám moc ráda. Už jen název tohoto měsíce ve mně vyvolává výbuch pozitivních emocí. Je to měsíc, kdy se v naší rodině neustále něco slaví. První májový den mám spojený s narozeninovou oslavou mého dědy, kterého těšilo mít kolem sebe celou rodinu a svůj narozeninový den pořádal pro nás, děti, různé soutěže. Například běhání po rozhlehlé zahradě a hledání...
